„Redakce v tašce“ pořádá toto setkání v úterý 15. září od 18:00 hodin v Hotelu Hejtmanský dvůr ve Slaném.

Článek Mongolský večer slánských básníků se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Paní velvyslankyně, do České republiky jste přijela letos na jaře. Jaké byly Vaše první dojmy z České republiky a z Prahy?

První věc, které jsem si po příjezdu do Prahy všimla, byla čistota, klid a všudypřítomný řád. Mimořádný dojem na mě udělalo to, jak harmonicky se zde prolíná staletá architektura s moderním městským životem. Díky spolehlivé a dostupné městské hromadné dopravě a hojnosti zeleně působí Praha velmi poklidným dojmem a je zjevně orientována na komfort svých obyvatel. Řeka Vltava, rozlehlé parky a bohatý hudební a kulturní život dělají z Prahy nejen krásné, ale také mimořádně příjemné místo k životu. Velmi mě oslovilo, že historie a kultura zde nejsou uzavřeny pouze v muzeích a památkách, ale jsou přirozenou součástí každodenního života lidí.

Můžete našim čtenářům krátce představit svou dosavadní diplomatickou kariéru? Které zahraniční působení pro Vás bylo dosud nejzajímavější?

V mongolských diplomatických službách působím již více než dvacet let. Během této doby jsem měla možnost pracovat na misích ve Švýcarské konfederaci, Spojených státech amerických a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Každé z těchto působení mělo svá specifika, výzvy a cenné lekce, proto je těžké vyzdvihnout pouze jedno. Ve Švýcarsku jsem se věnovala především multilaterální diplomacii a prostředí mezinárodních organizací, v USA šlo o široké spektrum politických a ekonomických vztahů a ve Velké Británii jsem měla možnost do hloubky poznat tamní diplomatickou kulturu spojující tradici s modernitou. Všechny tyto zkušenosti zásadním způsobem formovaly můj profesní růst.

Co Vás přivedlo právě k diplomacii?

Vždy mě přitahovala možnost reprezentovat svou vlast a pracovat na rozšiřování vztahů a spolupráce Mongolska s ostatními státy. Diplomacie má výjimečnou schopnost spojovat nejen země, ale především lidi, kultury, myšlenky a nové příležitosti. Významnou roli sehrálo také mé vysokoškolské studium v Německu, které ve mně probudilo hlubší zájem o zahraniční země, zejména pak o evropskou historii, kulturu a společenský vývoj.

Jaké jsou Vaše hlavní priority během Vašeho působení v České republice?

Státní návštěva prezidenta Mongolska Uchnágijna Chürelsücha v České republice v roce 2025 byla historickým milníkem, který posunul naše vzájemné vztahy na úroveň Komplexního partnerství. Působit v České republice bezprostředně po tomto významném úspěchu je pro mě nejen velkou ctí, ale především odpovědným závazkem naplnit tuto novou etapu vztahů konkrétním obsahem. Vedle udržování aktivního politického dialogu je mým cílem rozšířit spolupráci v oblastech obchodu, investic, průmyslu, geologie a těžby, stejně jako ve vzdělávání, vědě, kultuře a cestovním ruchu. Klíčovým úkolem je rovněž hledání nových příležitostí v ochraně životního prostředí, zeleném rozvoji a inovacích.

V jakých oblastech podle Vás mají Mongolsko a Česká republika největší potenciál pro rozvoj spolupráce?

Naše dvě země disponují řadou vzájemně se doplňujících předností. Česká republika je v Evropě uznávána pro své vyspělé inženýrství, průmysl, inovace a technologie, zatímco Mongolsko nabízí bohaté přírodní zdroje, značný potenciál v oblasti obnovitelných zdrojů energie a dynamicky rostoucí trh. K nejperspektivnějším směrům proto patří geologie, těžební a zpracovatelský průmysl, energetika a moderní technologie.

Bohatý prostor pro spolupráci se otevírá také v oblasti udržitelného nakládání s vodními zdroji a lesy, v boji proti rozšiřování pouští a při ochraně biologické rozmanitosti. Zářným příkladem je úspěšný program Návrat divokých koní. Na tyto bohaté zkušenosti můžeme v budoucnu navázat a rozšířit spolupráci i při ochraně dalších kriticky ohrožených druhů, jako jsou divoký velbloud dvouhrbý či medvěd gobijský (mazálaj).

Existují nějaké konkrétní projekty nebo iniciativy, které byste ráda během svého mandátu podpořila?

Ráda bych kladla důraz na iniciativy, které přímo propojují lidi a podnikatelské subjekty a přinášejí dlouhodobé, hmatatelné výsledky. Naše velvyslanectví považuje za klíčový cíl podporu mongolského exportu a napomáhání našim výrobcům při vstupu na český trh a trhy střední Evropy. Současně usilujeme o transformaci česko-mongolské spolupráce v geologii a těžebním sektoru do konkrétních společných projektů. Z hlediska ochrany životního prostředí je pro nás zásadní pokračovat v úspěšných projektech zaměřených na boj proti desertifikaci, zalesňování, zelené financování a adaptaci na klimatické změny.

Kdybyste měla představit Mongolsko někomu, kdo o něm téměř nic neví, co byste o své zemi řekla jako první?

Mongolsko je země s velkolepou historií, rozlehlou krajinou, unikátní nomádskou kulturou a svobodomyslným lidem. Především bych zdůraznila, že je kolébkou Velké mongolské říše založené Čingischánem. Dnešní Mongolsko však nelze vnímat pouze prizmatem minulosti. Jsme demokratická země s mladou populací, otevřená světu, která se dynamicky rozvíjí spojením hlubokých tradic a moderních inovací.

Co podle Vás na Mongolsku nejvíce překvapí návštěvníky ze střední Evropy?

Zdánlivě nekonečné stepi, nízká hustota zalidnění, autentický nomádský způsob života, noční obloha plná hvězd, nedotčená divočina a v létě především vzduch provoněný divokými bylinami. Pro člověka z hustě osídlených evropských měst a vesnic přináší mongolský prostor, hluboké ticho a nekonečný horizont zcela nepopsatelný prožitek svobody.

Jaké místo v Mongolsku by měl podle Vás každý návštěvník alespoň jednou vidět?

V blízkosti hlavního města Ulánbátaru bych doporučila Národní park Gorchi-Tereldž a monumentální jezdeckou sochu Čingischána. Na těchto místech lze i v krátkém čase nasát jak krásu mongolské přírody, tak i naše historické dědictví. Pokud však mají cestovatelé více času, neměli by vynechat poušť Gobi, jezero Chövsgöl či pohoří Altaj, kde plně poznají fascinující rozmanitost naší krajiny.

Jaké tradice nebo hodnoty jsou pro Mongoly důležité?

Mongolové si nade vše cení úcty ke starším generacím, soudržnosti rodiny, vřelé pohostinnosti a života v harmonii s přírodou. Náš národní svátek Nádam, zvyky spojené s kočovným životem a hluboce zakořeněná jezdecká kultura dodnes tvoří nedílnou součást našich hodnot a národní identity.

Co je podle Vás na mongolské kultuře jedinečné ve srovnání s ostatními zeměmi Asie?

Nejvýraznějším rysem mongolské kultury je její nomádský životní styl, který se v živé, nepřerušené podobě zachoval až do dnešních dnů. Tradiční mongolská jurta (ger), pastevectví, schopnost žít v souladu s rytmem ročních období, posvátná úcta ke koním, tradiční oděv, táhlý zpěv (urtín duu), hrdelní zpěv (chöömij) či hra na koňské housle (morin chuur) představují vzácné světové dědictví, které ztělesňuje nejužší možné pouto mezi člověkem a přírodou.

Jaké vlastnosti si na Mongolech nejvíce vážíte?

Především bych vyzdvihla pohostinnost a ochotu nezištně pomoci. V Mongolsku máme tradici vřele přivítat i zcela cizího člověka, pohostit ho čajem a jídlem. Život v drsném klimatu a na rozlehlých pláních zformoval v Mongolech mimořádnou odolnost a schopnost překonávat těžkosti. Nesmírně cenné je také nezávislé a svobodné myšlení pramenící z nomádské kultury, hluboká úcta ke starším generacím a soudržnost širší rodiny.

Existuje nějaké mongolské přísloví nebo životní moudrost, kterou se sama řídíte?

Velmi ráda používám mongolské přísloví: „ Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Vede člověka k tomu, aby nehledal snadné cesty, ale formoval svou osobnost skrze poctivou práci, vytrvalost a odpovědnost. V mongolské tradici je zvykem zapojovat děti do práce odpovídající jejich věku a schopnostem už od útlého dětství a učit je životní moudrosti. Věříme, že právě prací se člověk učí samostatnosti, respektu k druhým a nezlomnosti tváří v tvář překážkám.

Jak se podle Vás dnešní Mongolsko mění? Předpokládám, že chcete představovat také moderní tvář Mongolska, ačkoliv ta tradiční nomádská je překrásná.

Nomádská kultura, která je naším nejcennějším dědictvím, je dodnes živá. Současně však v Ulánbátaru i dalších městech dynamicky přibývá mladých lidí, kteří zakládají technologické společnosti a nabízejí své produkty a služby na globálním trhu. V Mongolsku dnes můžete potkat člověka, který se ráno stará o dobytek a večer vede přes chytrý telefon mezinárodní obchodní jednání. To ukazuje, že tradice a moderní svět nestojí v protikladu, nýbrž se přirozeně doplňují.

Mongolská populace je velmi mladá a lidé, kteří vystudovali v zahraničí, přinášejí své znalosti a zkušenosti zpět do vlasti. Hlavní město Ulánbátar sice čelí výzvám spojeným s infrastrukturou, znečištěním ovzduší či dopravními zácpami, zároveň se však prudce rozvíjí jako centrum vzdělávání, byznysu, kultury a inovací.

Jaké je dnešní Mongolsko z pohledu vědy, vzdělávání a moderních technologií?

Mongolsko dosahuje v dostupnosti vzdělání a míře gramotnosti ve srovnání s rozvojovými zeměmi velmi vysokých standardů. V posledních letech u nás probíhá intenzivní digitální transformace; prostřednictvím systému „e-Mongolia“ lze dnes vyřídit stovky státních služeb online. Využívání internetu a chytrých telefonů je naprosto běžné. Ačkoliv je mongolská ekonomika relativně menší, zaznamenáváme pozoruhodný pokrok v odvětvích informačních technologií, fintechu, digitálních služeb a obnovitelných zdrojů energie.

Na co jsou dnes Mongolové nejvíce hrdí?

Jsme hrdí na Čingischána a naše historické dědictví, na demokratickou a svobodnou společnost, unikátní nomádskou kulturu a nedotčenou přírodu. Stejně tak jsme pyšní na mladou generaci, sportovce a umělce, kteří dosahují skvělých úspěchů na světové scéně. Pro mnoho Mongolů spočívá největší hrdost v tom, že dokážeme chránit své kořeny a tradice a zároveň odhodlaně směřovat do budoucnosti a tyto dva světy propojovat.

Co by si podle Vás měli Češi uvědomit o současném Mongolsku, co často nevědí?

Mongolsko není zemí, která by žila pouze svou minulostí. Dnešní Mongolové studují na prestižních světových univerzitách, zakládají startupy a prosazují se v oblastech umělé inteligence, softwarového vývoje, moderního těžebního průmyslu i obnovitelných zdrojů energie. Pastevec na koni, jak si ho Češi často představují, v Mongolsku stále žije. Dnes však platí mobilem, jeho děti studují online a státní záležitosti vyřizuje přes internet. Tvář dnešního Mongolska lze proto nejlépe popsat jako „křižovatku tradice a inovace“.

Jakou roli hraje Mongolsko mezi svými dvěma velkými sousedy – Ruskem a Čínou – a jak se mu daří rozvíjet spolupráci s Evropou?

Mongolsko je demokratická země, která přímo sousedí pouze se dvěma státy – Ruskem a Čínou. Tato geografická poloha vyžaduje v zahraniční politice mimořádně citlivou rovnováhu. Vedle udržování přátelských a vyvážených vztahů s oběma bezprostředními sousedy aktivně rozvíjíme vztahy s demokratickými partnery v rámci naší doktríny „politiky třetího souseda“. Mezi tyto klíčové partnery patří Evropská unie – včetně České republiky, Německa, Francie či Velké Británie – a dále USA, Japonsko, Jižní Korea, Kanada a Austrálie.

Tato politika není namířena proti nikomu; jejím cílem je diverzifikovat a posílit pilíře mongolské ekonomiky, vzdělávání, bezpečnosti a mezinárodních vztahů. S Evropou rozvíjíme rozsáhlou spolupráci v oblastech vzdělávání, investic, obnovitelné energie, bankovnictví a financí, životního prostředí, ochrany kulturního dědictví, umění a cestovního ruchu.

Co Vás na Češích během prvních měsíců nejvíce překvapilo?

Velmi mě oslovilo, jak pečlivě a dopředu si Češi vše plánují a jak přesně počítají s časem i zdroji. Obdivuhodná je rovněž vysoká míra respektu k obecným pravidlům a ke sdílenému veřejnému prostoru. Líbí se mi také vyvážený přístup: k pracovním záležitostem přistupujete věcně a pragmaticky, ale zároveň si hluboce ceníte osobního života, rodiny a volného času.

Vidíte nějaké podobnosti mezi Čechy a Mongoly?

Oba naše národy spojuje mimořádně silný a vyvinutý smysl pro svobodu a potřeba si ji chránit. Vzhledem k tomu, že jsme v historii museli překonat nejednu těžkou zkoušku, sdílíme vysokou schopnost adaptace a střízlivý, realistický pohled na svět. Velmi blízká je nám také preference přímého, otevřeného a férového jednání.

Existuje něco, čím bychom se podle Vás mohli od Mongolů inspirovat?

Mongolové přistupují k nečekaným změnám a překážkám s obdivuhodným vnitřním klidem, nadhledem a dokážou se okamžitě přizpůsobit novým podmínkám. To nepochybně pramení z naší nomádské kultury a po staletí budované schopnosti žít v souladu s proměnlivou přírodou a drsným klimatem. Tato schopnost nepropadat panice v neplánovaných situacích a místo toho věcně hledat řešení může být pro ostatní velmi inspirativní.

A naopak – je něco, co na české společnosti obdivujete?

Imponuje mi, jak hospodárně a rozvážně Češi nakládají se zdroji a jak dbají na to, aby práce byla odvedena poctivě a kvalitně. Přesně to vystihuje známé rčení o „zlatých českých ručičkách“, které odráží úctu k řemeslu, inženýrství a tvůrčí zručnosti. Domnívám se, že právě tato kultura založená na profesionalitě a dovednostech sehrála zásadní roli v tom, že Česká republika vybudovala vyspělý průmysl a stabilní ekonomiku.

Česká republika a Mongolsko mají dlouhou historii vzájemných vztahů. Jak tuto spolupráci vnímáte Vy?

Naše vztahy mají hluboké historické kořeny. Od navázání diplomatických styků v roce 1950 se naše spolupráce nepřetržitě rozvíjela a dnes dosáhla úrovně Komplexního partnerství. Mezi našimi zeměmi neexistují žádné politické spory ani nedorozumění – naše partnerství stojí na pevných základech vzájemného respektu a důvěry.

Jakou roli podle Vás mohou sehrát lidé, kteří v minulosti studovali nebo pracovali v Československu či České republice?

Jedním z nejdůležitějších pilířů, díky nimž jsou naše vztahy na dnešní úrovni, je právě mezilidské porozumění a důvěra. Více než dvacet tisíc občanů Mongolska v minulosti studovalo, získávalo kvalifikaci, absolvovalo praxi nebo pracovalo v podnicích v bývalém Československu. Právě tito lidé vytvořili pevný základ a živý most mezi našimi zeměmi. Stejně tak je třeba ocenit přínos mnoha Čechů, kteří v Mongolsku žili, pracovali a chovají k naší zemi upřímnou náklonnost. Je klíčové tyto bohaté zkušenosti a přátelství předávat dál nastupující mladé generaci.

Jak důležitá je podle Vás spolupráce mezi univerzitami, vědci, kulturními institucemi nebo neziskovými organizacemi? 

Spolupráce těchto institucí vytváří základ pro mezilidské vztahy a dlouhodobou vzájemnou důvěru. Vědecká a kulturní výměna započala krátce po navázání diplomatických styků v roce 1950 a již v roce 1955 přijeli do Československa první mongolští studenti. V roce 1960 vznikla v Ulánbátaru Společnost mongolsko-československého přátelství a v roce 1969 byla v Praze založena Společnost československo-mongolského přátelství. Dnes, kdy chceme mladé generaci předávat přesné a pozitivní povědomí o našich zemích a realizovat společné výzkumné, vzdělávací i kulturní projekty, je role univerzit, muzeí, vědeckých ústavů a občanské společnosti ještě důležitější.

Jak vidíte Mongolsko za deset nebo dvacet let?

Představuji si Mongolsko jako zemi, která úspěšně propojuje hluboké tradice s dynamickým pokrokem. Jsme dědici jedné z nejstarších nomádských civilizací světa, ale zároveň plně žijeme v éře digitální transformace, inovací, umělé inteligence a zeleného rozvoje. Budoucí Mongolsko rozvine znalostní a technologickou ekonomiku a zaujme ještě významnější regionální postavení v oblastech obnovitelné energie, inovací a odpovědného těžebního průmyslu. Rozvoj se však neměří pouze ekonomickými ukazateli. Moje vize Mongolska je moderní stát, který chrání své životní prostředí, klade důraz na blahobyt svých občanů, pečuje o své kulturní dědictví a zůstává otevřený celému světu.

V jakých oblastech může být Mongolsko pro Evropu zajímavým partnerem?

V době, kdy jsou klíčovými tématy energetická transformace, udržitelný rozvoj a bezpečnost dodavatelských řetězců, se Mongolsko stává pro Evropu stále strategičtějším partnerem. Široké možnosti nabízí sektor kritických surovin, prvků vzácných zemin a obnovitelné energie. Máme rovněž silný zájem rozšiřovat spolupráci s Českou republikou a Evropskou unií v boji proti desertifikaci, v zalesňování a při ochraně biodiverzity. Důkazem toho je i skutečnost, že se Mongolsko stalo vůbec první asijskou zemí, která s Evropskou unií uzavřela Lesní partnerství. Velmi perspektivní jsou také obrana, mírové mise OSN, věda, vzdělávání a inovace. Spolupráce mezi Mongolskem a Evropou se navíc neopírá pouze o ekonomický potenciál, ale stojí na sdílených hodnotách demokracie, lidských práv, vzájemného respektu a mezilidské důvěry.

Jaké poselství byste ráda předala českým čtenářům, kteří by se chtěli o Mongolsku dozvědět více nebo jej navštívit?

Doporučila bych přijet s otevřenou myslí a vyhradit si dostatek času. Neomezujte se pouze na návštěvu Ulánbátaru – vydejte se na venkov, navštivte pasteveckou rodinu a přenocujte v mongolské jurtě. Teprve pak na vlastní kůži zažijete pravou nomádskou moudrost soužití s přírodou a legendární pohostinnost. Mongolsko je obrovská země s proměnlivým počasím, proto je dobré předem pečlivě naplánovat trasu i vybavení. Mongolsko je ještě rozlehlejší, než si dokážete představit, a jsem si jistá, že v něm zažijete skutečné dobrodružství a odvezete si nezapomenutelné vzpomínky.

Jaké mongolské jídlo by měl podle Vás každý Čech ochutnat?

Jednoznačně bych doporučila chorchog. Češi mají rádi masitá jídla a těší je scházet se u dobrého jídla s rodinou a přáteli – v tomto ohledu jim chorchog bude velmi blízký. Jde o maso připravované v uzavřené nádobě pomocí do ruda rozpálených kamenů. Tento pokrm má nejen naprosto jedinečnou chuť, ale jeho příprava a konzumace představují společenský rituál, který spojuje lidi a vytváří společné vzpomínky.

Kterou mongolskou knihu, film nebo hudebního interpreta byste doporučila českému publiku?

Z knih bych doporučila publikaci „75 let česko-mongolské spolupráce: Cesta ke Komplexnímu partnerství“, která na základě archivních faktů mapuje 75 let naší diplomatické historie, rozvoj spolupráce i dosažené milníky. Z kinematografie vřele doporučuji mezinárodně oceněný snímek Příběh o uplakaném velbloudovi (The Story of the Weeping Camel), který nádherně a poeticky zachycuje nomádský život, sepětí člověka s přírodou a sílu rodiny. Z hudby pak kapely The HU a Chösgötön (Khusugtun), které mistrně propojují tradiční nástroje jako morin chuur a hrdelní zpěv chöömij s moderními žánry a sklízejí za to celosvětový úspěch.

Kdybyste měla jedním slovem vystihnout Mongolsko, jaké slovo byste zvolila?

Zvolila bych slovo „Údam“ – tedy nesmírný, nekonečný, širý. Tento výraz v sobě nese mnohem víc než jen geografickou rozlehlost krajiny. Širá je mongolská step i nekonečná obloha nad ní, ale stejně tak široká a otevřená je i mongolská duše, naše pohostinnost a hluboký vnitřní smysl pro svobodu. Když stojíte uprostřed zdánlivě nekonečné stepi, cítíte nebývalé spojení s přírodou a absolutní volnost. Pro mě osobně je slovo „Údam“ tím nejpřesnějším vystižením Mongolska.

Článek Rozhovor s velvyslankyní Mongolska v ČR paní Bolormou Batsaikhan se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

19. září od 9:30 do 12.30

Svídnícká 506/1, Praha 8

Pod vedení zpěváka Hosso Hosso

Registrace nutná. Více informací naleznete v letáčku.

Článek Hrdelní zpěv – workshop se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Článek Mongolsko – mezi tradicí a proměnou se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Více informací a přihlášku, která se musí podat do 30. září 2026, naleznete zde.

Článek Vzdělávací program o Mongolsku pro širokou veřejnost se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Chcete se dozvědět více? Naskenujte si QR kód, který Vás převede na stránku o knize. Můžete si ji i rovnou zamluvit v předprodeji.

Článek Nová kniha o cestování po Mongolsku se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Kost, která vypráví příběh

Kotníková kost, nazývaná šagaj, má jedinečný tvar. Po dopadu může spočinout ve čtyřech základních polohách, z nichž každá představuje jedno z tradičních hospodářských zvířat:

• kůň – symbol síly, svobody a rychlosti,
• ovce – symbol hojnosti a klidného života,
• koza – symbol obživy a každodenního života pastevců,
• velbloud – symbol vytrvalosti a života v poušti.

Tato čtyři zvířata patří mezi takzvaných „pět druhů dobytka“ (spolu se skotem), které tvoří základ tradičního mongolského pasteveckého hospodářství. Není proto překvapivé, že právě jejich symbolika pronikla i do dětských her.

Desítky různých her

Pod označením šagaj se neskrývá jediná hra. Ve skutečnosti existují desítky různých variant, které se liší podle regionů i rodinných tradic.

Mezi nejoblíbenější patří:

• cvrnkání kostek na určený cíl, které připomíná kuličky nebo pétanque,
• sbírání kostek podle jejich polohy,
• stavění řad a obrazců,
• různé soutěže v přesnosti a šikovnosti.

Některé hry vyžadují rychlé reakce a zručnost, jiné strategické uvažování nebo trochu štěstí. Děti se při nich učí trpělivosti, jemné motorice, soustředění i respektu k pravidlům.

Šagaj a svátek Naadam

Šagaj je neodmyslitelnou součástí nejvýznamnějšího mongolského svátku – Naadam. Vedle tradičních soutěží v zápasu, lukostřelbě a dostizích se při Naadamu často konají také turnaje ve hrách se šagajem.

Nejznámější soutěžní disciplínou je šagaj charvach – střelba kostek. Hráči pomocí speciálně upravené kostky cvrnkají na řadu kostí vzdálenou několik metrů a snaží se co nejpřesněji zasáhnout cíl. Vyžaduje to dlouhý trénink, přesnost i dokonalou koordinaci pohybů. Tato disciplína byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Více než jen hra

V minulosti měl šagaj také duchovní význam. Kosti se používaly při věštění, rozhodování nebo jako talismany pro štěstí a ochranu. Pastevci je nosili při sobě na cestách a děti je dostávaly jako drobné dárky či hračky.

Dodnes není výjimkou, že má každá rodina doma sáček s desítkami nebo stovkami kostí nasbíraných během let. Děti se s nimi učí hrát už od útlého věku a prarodiče předávají pravidla jednotlivých her dalším generacím.

Živá tradice

Přestože se Mongolsko v posledních desetiletích rychle modernizuje, šagaj zůstává živou součástí každodenního života. Hraje se doma, ve školách, na venkově i ve městech a nechybí při rodinných oslavách ani kulturních akcích. Pro mnoho Mongolů představuje spojení s dětstvím, rodinou i tradičním způsobem života na rozlehlých stepích.

Šagaj tak není pouze hra. Je to symbol mongolské identity, vztahu k přírodě, úcty ke zvířatům a kulturní tradice, která přetrvala po staletí a dodnes spojuje generace.

Ještě bych doporučil doplnit jednu zajímavost, která návštěvníky obvykle zaujme: mnoho mongolských dětí dokáže podle hmatu rozpoznat, na kterou stranu je kost otočená, a zkušenější hráči si vybírají kostky podle jejich tvaru a hmotnosti, podobně jako si sportovci vybírají své oblíbené vybavení. Takové drobnosti pomáhají čtenářům lépe pochopit, jak hluboko je šagaj zakořeněný v mongolské kultuře.

Článek Šagaj se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Dozvíte se, kdy se v českých zemích objevily první zmínky o Mongolech, kdo byli první čeští cestovatelé, vědci a odborníci, kteří do Mongolska zamířili už v 19. století, i jak se postupně rozvíjela vzájemná spolupráce až do současnosti.

Pokud vás zajímá historie, cestování nebo česko-mongolské vztahy, věříme, že si tuto komentovanou prohlídku užijete. Provede Vás jí dr. Jiří Šíma

Přejeme příjemné sledování!

Článek Video-prohlídka se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Mongolská kuchyně vznikala po staletí v drsných podmínkách rozlehlých stepí, kde lidé vedli kočovný způsob života. Její základem jsou maso, mléčné výrobky a jednoduché suroviny, které bylo možné snadno převážet a připravovat i daleko od stálých obydlí.

Přestože se může zdát jednoduchá, je mimořádně vydatná a dokonale přizpůsobená klimatu i životnímu stylu pastevců. Mezi nejznámější pokrmy patří buuz a chušuur

Buuz jsou nejznámější mongolské knedlíčky připravované v páře. Jejich tenké těsto ukrývá šťavnatou náplň z jemně mletého hovězího nebo skopového masa, cibule a jednoduchého koření. Typickým znakem je ručně skládaný tvar s malým otvorem v horní části, kterým při vaření uniká pára.

Buuz představují symbol pohostinnosti. Hostům jsou nabízeny při významných návštěvách a během oslav mongolského lunárního nového roku Cagán sar. V mnoha rodinách se před svátky společně připravují stovky až tisíce knedlíčků, které se následně uchovávají venku v zimním mrazu.

Na rozdíl od čínských nebo japonských knedlíčků se buuz obvykle podávají bez výrazných omáček. Důraz je kladen na chuť kvalitního masa a vývaru, který vzniká uvnitř knedlíčku během vaření.

Chušuur je dalším tradičním mongolským pokrmem. Na rozdíl od buuzu se však nespařuje, ale smaží v oleji. Jedná se o tenkou kapsu z těsta plněnou masovou směsí, která po usmažení získá zlatavou, křupavou kůrku.

Uvnitř se nejčastěji nachází hovězí nebo skopové maso s cibulí a kořením. Díky smažení zůstává náplň šťavnatá a pokrm má výraznější chuť než buuz.

Chušuur je neodmyslitelně spojen s největším mongolským svátkem Nádam, během něhož jej připravují stánky po celé zemi. Je oblíbeným jídlem na cestách, při slavnostech i při setkáních rodiny a přátel.

Ačkoli může vzdáleně připomínat piroh nebo empanadu, chušuur má svůj jedinečný charakter a patří mezi nejikoničtější pokrmy mongolské kuchyně.

Airag, známý také pod turkickým názvem kumys, je tradiční nápoj připravovaný kvašením kobylího mléka. Patří k nejstarším nápojům kočovných národů Střední Asie a v Mongolsku má více než tisíciletou tradici.

Čerstvé kobylí mléko se nechává několik dní přirozeně kvasit a pravidelně se promíchává. Výsledkem je lehce perlivý, osvěžující nápoj s jemně nakyslou chutí a nízkým obsahem alkoholu (obvykle kolem 1–3 %).

Airag je symbolem léta. Připravuje se především v období, kdy klisny dávají mléko, a bývá nabízen hostům jako výraz úcty a pohostinnosti. Odmítnout nabízenou misku airagu bylo tradičně považováno za nezdvořilé.

Pro mnoho návštěvníků je jeho chuť překvapením – kombinuje kyselost jogurtu, lehkou perlivost a mléčnou svěžest.

Dobrou chuť – nebo jak říkají Mongolové: Сайхан хооллоорой! (Sajchan chollooroj!) 

Článek Ochutnejte Mongolsko se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.

Při pátrání jsem zjistila, že Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí Mongolsko dlouhodobě mezi země s nejvyšším výskytem virových hepatitid na světě. Zvláštní pozornost si přitom zaslouží málo známá hepatitida D, označovaná také jako delta hepatitida, která v Mongolsku představuje závažný zdravotní problém. Tato nemoc je výjimečná tím, že nedokáže existovat samostatně. Virus hepatitidy D potřebuje ke svému životu virus hepatitidy B. 

Kombinace obou infekcí je přitom mnohem nebezpečnější než samotná hepatitida B. Výrazně zvyšuje a urychluje riziko rozvoje cirhózy, selhání jater i rakoviny jater. Není proto náhodou, že Mongolsko patří také mezi země s nejvyšším prevalencí rakoviny jater na světě.

Odborné studie ukazují, že mezi Mongoly trpícími chronickou hepatitidou B je výskyt hepatitidy D mimořádně vysoký, až 60 %. Právě tato kombinace je jedním z hlavních důvodů vysokého počtu závažných jaterních onemocnění v zemi.

Naštěstí ale Mongolsko přijalo významná preventivní opatření. Od počátku 90. let bylo postupně zavedeno plošné očkování proti hepatitidě D. Očkování je součástí národního očkovacího programu a první dávku dostávají děti krátce po narození. Nicméně je vhodné věnovat pozornost svému zdravotnímu stavu a zejména starší ročníky by měly podstoupit vyšetření na hepatitidy. 

Nebezpečí těchto onemocnění spočívá také v tom, že mohou probíhat dlouhé měsíce nebo dokonce roky bez výraznějších příznaků. Člověk se může cítit zdravý, zatímco v jeho játrech postupně dochází k nevratným změnám. Ve chvíli, kdy se objeví závažné komplikace, bývá léčba podstatně složitější.

Pro mongolskou komunitu v ČR je dobrou zprávou, že je zde dostupné jak očkování proti hepatitidě B, tak odborná diagnostika a léčba virových hepatitid. Existují také podpůrné programy a specializovaná pracoviště, která mohou pacientům pomoci. V případě zájmu rádi zprostředkujeme další informace a kontakty. Pokud byste chtěli zajistit testování, napište nám na email: Info@czechmongol.cz. 

Jako Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce považujeme osvětu v oblasti zdraví za důležitou součást podpory mongolské komunity v České republice. 

MUDr. Kherlen Baigal, lékař působící v České republice a zakladatel vzdělávací iniciativy MonStep, dlouhodobě upozorňuje na potřebu srozumitelné zdravotní osvěty pro mongolskou komunitu v ČR. Právě organizace MonStep, ve spolupráci s Velvyslanectvím Mongolska v Praze a za přispění dalších odborníků, připravuje na podzim letošního roku osvětovou akci věnovanou problematice hepatitid B, C a D. 

O ní vás budeme v průběhu času více informovat. 

Věříme, že otevřená diskuse, kvalitní informace a prevence mohou pomoci ochránit zdraví mnoha lidí.

Článek Hepatitida D: Málo známá nemoc, která v Mongolsku představuje vážný problém se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.