Kost, která vypráví příběh

Kotníková kost, nazývaná šagaj, má jedinečný tvar. Po dopadu může spočinout ve čtyřech základních polohách, z nichž každá představuje jedno z tradičních hospodářských zvířat:

• kůň – symbol síly, svobody a rychlosti,
• ovce – symbol hojnosti a klidného života,
• koza – symbol obživy a každodenního života pastevců,
• velbloud – symbol vytrvalosti a života v poušti.

Tato čtyři zvířata patří mezi takzvaných „pět druhů dobytka“ (spolu se skotem), které tvoří základ tradičního mongolského pasteveckého hospodářství. Není proto překvapivé, že právě jejich symbolika pronikla i do dětských her.

Desítky různých her

Pod označením šagaj se neskrývá jediná hra. Ve skutečnosti existují desítky různých variant, které se liší podle regionů i rodinných tradic.

Mezi nejoblíbenější patří:

• cvrnkání kostek na určený cíl, které připomíná kuličky nebo pétanque,
• sbírání kostek podle jejich polohy,
• stavění řad a obrazců,
• různé soutěže v přesnosti a šikovnosti.

Některé hry vyžadují rychlé reakce a zručnost, jiné strategické uvažování nebo trochu štěstí. Děti se při nich učí trpělivosti, jemné motorice, soustředění i respektu k pravidlům.

Šagaj a svátek Naadam

Šagaj je neodmyslitelnou součástí nejvýznamnějšího mongolského svátku – Naadam. Vedle tradičních soutěží v zápasu, lukostřelbě a dostizích se při Naadamu často konají také turnaje ve hrách se šagajem.

Nejznámější soutěžní disciplínou je šagaj charvach – střelba kostek. Hráči pomocí speciálně upravené kostky cvrnkají na řadu kostí vzdálenou několik metrů a snaží se co nejpřesněji zasáhnout cíl. Vyžaduje to dlouhý trénink, přesnost i dokonalou koordinaci pohybů. Tato disciplína byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Více než jen hra

V minulosti měl šagaj také duchovní význam. Kosti se používaly při věštění, rozhodování nebo jako talismany pro štěstí a ochranu. Pastevci je nosili při sobě na cestách a děti je dostávaly jako drobné dárky či hračky.

Dodnes není výjimkou, že má každá rodina doma sáček s desítkami nebo stovkami kostí nasbíraných během let. Děti se s nimi učí hrát už od útlého věku a prarodiče předávají pravidla jednotlivých her dalším generacím.

Živá tradice

Přestože se Mongolsko v posledních desetiletích rychle modernizuje, šagaj zůstává živou součástí každodenního života. Hraje se doma, ve školách, na venkově i ve městech a nechybí při rodinných oslavách ani kulturních akcích. Pro mnoho Mongolů představuje spojení s dětstvím, rodinou i tradičním způsobem života na rozlehlých stepích.

Šagaj tak není pouze hra. Je to symbol mongolské identity, vztahu k přírodě, úcty ke zvířatům a kulturní tradice, která přetrvala po staletí a dodnes spojuje generace.

Ještě bych doporučil doplnit jednu zajímavost, která návštěvníky obvykle zaujme: mnoho mongolských dětí dokáže podle hmatu rozpoznat, na kterou stranu je kost otočená, a zkušenější hráči si vybírají kostky podle jejich tvaru a hmotnosti, podobně jako si sportovci vybírají své oblíbené vybavení. Takové drobnosti pomáhají čtenářům lépe pochopit, jak hluboko je šagaj zakořeněný v mongolské kultuře.

Článek Šagaj se nejdříve objevil na Společnost česko-mongolského přátelství a spolupráce.