Šagaj (mongolsky шагай) je jednou z nejstarších a nejznámějších tradičních her Mongolska. Hraje se s kotníkovými kostmi ovcí nebo koz, které se po staletí používaly nejen ke hře, ale také při různých obřadech, věštění nebo jako symbol štěstí. Pro Mongoly představuje šagaj mnohem více než pouhou dětskou zábavu – je součástí kulturního dědictví, které se předává z generace na generaci.
Kost, která vypráví příběh
Kotníková kost, nazývaná šagaj, má jedinečný tvar. Po dopadu může spočinout ve čtyřech základních polohách, z nichž každá představuje jedno z tradičních hospodářských zvířat:
- kůň – symbol síly, svobody a rychlosti,
- ovce – symbol hojnosti a klidného života,
- koza – symbol obživy a každodenního života pastevců,
- velbloud – symbol vytrvalosti a života v poušti.
Tato čtyři zvířata patří mezi takzvaných „pět druhů dobytka“ (spolu se skotem), které tvoří základ tradičního mongolského pasteveckého hospodářství. Není proto překvapivé, že právě jejich symbolika pronikla i do dětských her.
Desítky různých her
Pod označením šagaj se neskrývá jediná hra. Ve skutečnosti existují desítky různých variant, které se liší podle regionů i rodinných tradic.
Mezi nejoblíbenější patří:
- cvrnkání kostek na určený cíl, které připomíná kuličky nebo pétanque,
- sbírání kostek podle jejich polohy,
- stavění řad a obrazců,
- různé soutěže v přesnosti a šikovnosti.
Některé hry vyžadují rychlé reakce a zručnost, jiné strategické uvažování nebo trochu štěstí. Děti se při nich učí trpělivosti, jemné motorice, soustředění i respektu k pravidlům.
Šagaj a svátek Naadam
Šagaj je neodmyslitelnou součástí nejvýznamnějšího mongolského svátku – Naadam. Vedle tradičních soutěží v zápasu, lukostřelbě a dostizích se při Naadamu často konají také turnaje ve hrách se šagajem.
Nejznámější soutěžní disciplínou je šagaj charvach – střelba kostek. Hráči pomocí speciálně upravené kostky cvrnkají na řadu kostí vzdálenou několik metrů a snaží se co nejpřesněji zasáhnout cíl. Vyžaduje to dlouhý trénink, přesnost i dokonalou koordinaci pohybů. Tato disciplína byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Více než jen hra
V minulosti měl šagaj také duchovní význam. Kosti se používaly při věštění, rozhodování nebo jako talismany pro štěstí a ochranu. Pastevci je nosili při sobě na cestách a děti je dostávaly jako drobné dárky či hračky.
Dodnes není výjimkou, že má každá rodina doma sáček s desítkami nebo stovkami kostí nasbíraných během let. Děti se s nimi učí hrát už od útlého věku a prarodiče předávají pravidla jednotlivých her dalším generacím.
Živá tradice
Přestože se Mongolsko v posledních desetiletích rychle modernizuje, šagaj zůstává živou součástí každodenního života. Hraje se doma, ve školách, na venkově i ve městech a nechybí při rodinných oslavách ani kulturních akcích. Pro mnoho Mongolů představuje spojení s dětstvím, rodinou i tradičním způsobem života na rozlehlých stepích.
Šagaj tak není pouze hra. Je to symbol mongolské identity, vztahu k přírodě, úcty ke zvířatům a kulturní tradice, která přetrvala po staletí a dodnes spojuje generace.
Ještě bych doporučil doplnit jednu zajímavost, která návštěvníky obvykle zaujme: mnoho mongolských dětí dokáže podle hmatu rozpoznat, na kterou stranu je kost otočená, a zkušenější hráči si vybírají kostky podle jejich tvaru a hmotnosti, podobně jako si sportovci vybírají své oblíbené vybavení. Takové drobnosti pomáhají čtenářům lépe pochopit, jak hluboko je šagaj zakořeněný v mongolské kultuře.
